Repro: Charlie Hebdo

Repro: Charlie Hebdo

Historie

ŽIVÁ HISTORIE: Charlie Hebdo jako symbol svobody slova?

Celý svět si připomíná čtyři roky od útoku islamistů na redakci tohoto francouzského časopisu. Toto smutné výročí vybízí k zamyšlení, zda je činnost tohoto plátku skutečně hodna toho, aby byla některými označována jako projev svobody slova.

Při útoku zahynulo celkem  12 lidí

7. ledna 2015 se redakce časopisu Charlie Hebdo stala terčem teroristického útoku, při němž byl zavražděn šéfredaktor i se svou přidělenou policejní ochranou a řada klíčových redaktorů. Celkem zahynulo dvanáct lidí. Celý svět byl před rokem v šoku a do té doby docela neznámý časopis se stal přes noc mediální “hvězdou”.

Drtivá většina lidí na celém světě samozřejmě útok odsoudila jako naprosto nepřijatelný způsob, jakým někdo může vyjadřovat protest a nebo něco řešit. Jaksi samozřejmě jsme si v této souvislosti nechali vnutit názor, že v rámci svobody slova může jakékoliv médium zveřejnit cokoliv pod záminkou “svobody slova”.

Je možno pod svobodu slova skrýt i urážky?

Je tomu ale skutečně tak, že svoboda slova, resp. projevu nemá hranice a je dovoleno cokoliv? Samozřejmě, že ne! I v těch “nejliberálnějších” zemích, které si na svobodě projevu zakládají, jako jsou např. USA, existují přísně stanovené mantinely, při jejichž porušení následují často tvrdé sankce.

Charlie Hebdo tyto mantinely opakovaně a brutálně překračoval. Znevažování a urážky jakéhokoliv náboženského cítění je v civilizované společnosti nepřijatelné bez ohledu na to, co si o daném náboženství myslíme.

Euroatlantická západní civilizace, která je stále více ateistická, bohužel nedostatečně chápe, co pro odlišné kultury, jako např. právě islám, náboženství znamená. Je to pro věřící důležitá součást života, jako bylo pro nás náboženství křesťanské před stovkami let.

Vše má své hranice

Slovy klasika, “můžeme se nad tím podivovat, můžeme s tím nesouhlasit, ale to je tak asi všechno, co s tím můžeme dělat”. Při hodnocení souvislostí útoku na Charlie Hebdo jsme zapomněli na důležitou vlastnost, kterou by vyspělé společnosti měly vyznávat, a tou je tolerance.

Samozřejmě tolerance přiměřená, nelze tolerovat, pokud se chce (jakékoliv) náboženství prosazovat na úkor jiné víry a nebo pokud jsou vyvíjeny snahy o změnu společnosti na základě pouze jednoho (vyvoleného) náboženství.

Čtyřletý odstup nám umožňuje se na tuto hrůznou událost podívat s odstupem a bez emocí. Již od roku 2011 byla redakce terčem vyhrožování a redakci postihl dokonce žhářský útok. Je potřeba si přiznat, že redaktoři Charlie Hebdo svou činností riskovali a museli to vědět. Buď jim země lehká.

-rh-

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.