Osvobození Prahy 1945 - maršál Koněv; Foto: Karel Hájek / Wikimedia Commons

Osvobození Prahy 1945 - maršál Koněv; Foto: Karel Hájek / Wikimedia Commons

Fakta

FAKTA: Maršál Koněv byl jedním z nejvýznamnějších sovětských vojevůdců

Ivan Stěpanovič Koněv byl významný sovětský vojevůdce, maršál Sovětského svazu, hrdina SSSR a hrdina ČSSR. V průběhu II. světové války velel vojskům Rudé armády na východní frontě a osvobodil od okupace německými nacisty velkou část východní Evropy.

Byl prvním spojeneckým velitelem, který po kapitulaci německých vojsk vstoupil do Prahy. Koněv se také přímo podílel na karpatsko-dukelské operaci v roce 1944, na osvobození německého koncentračního tábora Osvětim a na dobytí Berlína v roce 1945. V roce 1956 Koněv velel vojskům, která potlačila maďarské povstání.

Působení za 2. světové války

V květnu 1941 byl jmenován velitelem záložní 19. armády na Ukrajině, po napadení země nacistickým Německem se však v jejím čele musel přemístit do Běloruska, kde se zapojila do bojů o Smolensk. V září 1941 byl jmenován velitelem Západního frontu, jenž byl v následujícím měsíci naprosto zničen německými útoky při katastrofě u Vjazmy. Od poloviny října 1941 velel Koněv vojskům Kalininského frontu, podařilo se mu zastavit německý postup, stabilizovat frontovou linii a v prosinci 1941 se jeho vojska zapojila do protiofenzivy u Moskvy.

V průběhu jara a léta 1942 se pokoušel o prolomení německé obrany v oblasti Rževa, v srpnu 1942 se stal velitelem Západního frontu, jehož vojska ztroskotala při snaze o průlom nepřátelské fronty během operace Mars v oblasti Syčovky. Po krachu dalšího pokusu o ofenzívu počátkem roku 1943 byl v březnu 1943 jmenován velitelem Severozápadního frontu, koncem června 1943 se stal velitelem Stepního frontu, který vedl bojové akce v jižním oblouku kurského výběžku a následně se podílel na osvobozování levobřežní Ukrajiny.

Od října 1943 velel 2. ukrajinskému frontu, během zimní ofenzívy 1943–1944 se podílel na osvobozování pravobřežní Ukrajiny od Němců, kteří zde zřídili tzv. Říšský komisariát Ukrajina. Při Korsuň-ševčenkovské operaci se podílel na rozsáhlé obkličovací akci Rudé armády proti Wehrmachtu. V únoru 1944 byl povýšen na maršála Sovětského svazu. Velel sovětským vojskům během Lvovsko-sandoměřské operace, která navazovala na Operaci Bagration, a 18. července 1944 jeho jednotky obklíčily město Brody, kde zůstalo uvězněno 45 tisíc Němců.

Osvobozování Evropy od německých nacistů

Od května 1944 velel Ivan Koněv vojskům 1. ukrajinského frontu, velel Karpatsko-dukelské operaci sovětských a československých vojsk, která měla pomoci Slovenskému národnímu povstání, podílel se na osvobození jižního Polska, kde Němci zřídili tzv. Generální gouvernement, a na dobytí Slezska a Saska při Viselsko-oderské operaci, kterou Sověti zahájili na žádost Churchilla o týden dřív, než plánovali, aby ulehčili Spojencům v Ardenách. 27. ledna 1945 osvobodil koncentrační tábor Osvětim. 25. dubna 1945 se vojáci Koněvova 1. ukrajinského frontu setkali na Labi s vojáky amerického generála Omara Bradleyho. Koněvova vojska se účastnila závěrečného útoku na Berlín. S maršálem G. K. Žukovem dne 8. května 1945 přijal německou bezpodmínečnou kapitulaci.

Koněvova vojska poté vyrazila na pomoc Pražskému povstání, v průběhu pražské ofenzívy osvobodila severní, střední a východní Čechy a jako první spojenecká armáda se dostala v květnu 1945 do Prahy. Při bojích v Praze a v nejbližším okolí s německými jednotkami, především s Waffen-SS, včetně tankové divize SS „Das Reich“, které pokračovaly v odporu a v masakrech civilistů, padlo 692 sovětských vojáků. Poté držel řeč k Pražanům na Staroměstském náměstí. Krátce po osvobození se maršál Koněv a maršál Malinovskij na Pražském hradě setkali s prezidentem Edvardem Benešem, kde od něj získali nejvyšší státní vyznamenání. 6. června byl Koněvovi udělen titul čestného občana Prahy. I za osvobození Prahy získal Koněv 1. června svou druhou Zlatou hvězdu Hrdiny SSSR.

Koněv a osvoboditel Ostravy Andrej Jeremenko na Pražském hradě při slavnostním předání řádu Bílého lva 6. června 1945; Foto: Alexandr Ustinov / Wikimedia Commons

Poválečná činnost

V červnu 1945 byl jmenován velitelem Střední skupiny sovětských vojsk v Rakousku, od června 1946 zastával funkci hlavního velitele pozemního vojska. V květnu 1955 byl postaven do čela Hlavního velitelství spojených ozbrojených sil členských států Varšavské smlouvy. Na podzim 1956 vedl potlačení maďarského povstání sovětskou armádou, která byla do země pozvána maďarskými komunisty. V letech 1961–62 byl velitelem Skupiny sovětských vojsk v Berlíně. Roku 1963 byl jmenován na spíše ceremoniální funkci do Skupiny generálních inspektorů Ministerstva obrany SSSR. Podle českého historika Povolného byl Koněv od roku 1963 v důchodu (mimo službu) a nemohl tak již aktivně zasáhnout do invaze vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968, z čehož je obviňován v souvislosti s jeho návštěvou nově zvoleného prezidenta Ludvíka Svobody v květnu 1968. Naopak Koněvova reakce na vpád do Československa nebyla příliš nadšená. V roce 1970 si nepřijel do Československa pro titul hrdiny ČSSR, který mu udělila Husákova normalizační vláda. Podle českého historika Jiřího Fidlera „možná šlo o šok z okupace Československa. Rozčarování z intervence přiznávali i další penzionovaní maršálové a generálové.“

Osobní život

Byl dvakrát ženatý a měl tři děti. Dcera Natalja Koněvová je profesorkou Vojenské univerzity Ministerstva obrany Ruské federace. Ivan Koněv byl v soukromí asketický, tvrdý ke svému okolí, podřízeným i rodině a nelítostný ke svým vojenským nepřátelům.

Ivan Stěpanovič Koněv s rodinou; Foto: Wikimedia Commons

Podle potomků byl sice tvrdý, ale spravedlivý. Podle amerických svědectví měl smysl pro humor. Věnoval se myslivosti a relaxoval při lovu ryb na dírkách. Zemřel v roce 1973 ve věku 75 let a je pochován u Kremelské zdi v Moskvě.

Zdroj: Wikipedia.org

Rudolf Hruboň