Magazín

FEJETON: Bimbo

Vzbudila se zpocená. Pomalu otevřela oči. “Zase jeden zasranej den”, pomyslela si. Začala si prohlížet své trofeje na stěně pokoje a to ji pomalu začalo zlepšovat náladu. Pošlapaná rudá vlajka, prezident jako terč, obrovský portrét pravdoláskaře…

Vstala a poklekla před portrét. “Dej bože ať se vrátíš a zachráníš nás!”, začala se potichu modlit. “Co to tam zase děláš, bábo bláznivá?”, vyrušil ji jeho hlas. Nenáviděla ho, nechápal ji. Vždyť jsou přeci všude kolem nás, chtějí nás zase zotročit, pokořit, jako tehdy…

“Co bude na snídani?”, ozval se opět. “Zase koblihy?”, zeptal se znechuceně. “BIMBO…”, pronesla zasněně. “A jéje, zase jsi si nevzala ranní prášky, co?”, reagoval. “Tady je máš a rychle je do sebe hoď, jinak s Tebou nebude celej den řeč”, pokračoval.

“Ty jsi takovej ignorant, copak to nevidíš, jak ho tam trápí, jak ho zneužívají?”, rozbrečela se… “A koho zase, kde?”, reagoval. “No přece Bimba, na tom jeho hnízdě, u toho, však víš”, pokračovala vyčerpaně. “Je to nejvetší neštěstí, co nás postihlo”, dodala tiše…

“Hele, běž raději zase na řepu, ať si pročistíš hlavu”, pokračoval. Řepa, to byla její jediná radost. Otevřela dveře a zamířila na známé místo. Sedla si a zadívala se do dáli. Tady byla konečně spokojená. Nad ní visela velká cedule s nápisem “ŘEPA”…

Napsáno pro Bigbloger.lidovky.cz

Rudolf Hruboň

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.