“Mnozí si přejí špatné vztahy s Ruskem, ale většina obyvatel chce pravý opak.” Uvedl to designovaný zmocněnec vlády pro konzultace s Ruskem Rudolf Jindrák v prohlášení zveřejněném na stránkách pražského hradu (viz ZDE).

Přerušení vztahů s Ruskem není v našem zájmu

Podle něj by přerušení diplomatických vztahů z Česka udělalo exota ve světovém měřítku. „I někteří lidé vzdělaní a zkušení (a to i v zahraniční politice) zastávají názor, že ‚vztahy s Ruskem nepotřebujeme‘, ‚bez Ruska se obejdeme‘ a ‚nejlepší by bylo, kdybychom to tam i tady prostě zavřeli a vůbec se spolu nebavili‘. Vyjadřují tím jen obecnou atmosféru, která zde vládne, pocit části veřejnosti,“ poukazuje Jindrák. Tento názor je podle něj překvapující o to spíše, že o omezení či přerušení styků s Ruskem neusilovala žádná polistopadová vláda a není to ani na pořadu dne u českých spojenců. Naopak je Jindrák přesvědčený, že mít dobré vztahy s Ruskem je „politickým i bezpečnostním zájmem České republiky“. Uvádí k tomu hned pět příčin.

Sebevědomý národ mluví s každým

Oponenti zlepšování vztahů často argumentují sebevědomím českého národa, které mu má bránit mluvit s Ruskem. Podle Jindráka ale právě mluvení s každým, kdo o to stojí, je ukázkou skutečného sebevědomí. „Současné Rusko nás však samo explicitně k dialogu vyzývá a naším primárním a vlastně stěžejním úkolem je zjistit, nakolik to myslí vážně,“ popisuje svou misi diplomat. „Jednat se složitým partnerem o komplikovaných tématech a chovat se přitom konstruktivně, produktivně a podle vzoru ‚já pán, ty pán‘, to je teprve umění a sebevědomí! Chci, aby Česká republika měla sebejistou zahraniční politiku, jejíž součástí jsou normální vztahy i s Ruskem. Faktické přerušení diplomatických styků a podobně tvrdé kroky by z nás udělaly exoty v evropském a vlastně i světovém měřítku,“ argumentoval Jindrák.

Bez Ruska se některé problémy nevyřeší

Rusko vede aktivní zahraniční politiku v mnoha regionech světa. Ačkoli podle názoru diplomata je nutné vůči některým akcím Ruska se vyhrazovat, často přispívá ke stabilizaci situace. Navíc ani zahraniční politika Spojených států není bez chyby. „Možná se také shodneme na tom, že morální aspekt v zahraniční politice je relativní a že dalekosáhlé negativní důsledky mohou mít i zahraničněpolitické mise například USA,“ míní Jindrák. Rusko navíc udržuje vztahy i se silami, na které Západ nemá žádný vliv. To se může hodit například v případech, kdy je nutné propustit evropské rukojmí či politické vězně. „Jakpak bychom v takových případech asi postupovali bez funkčních vztahů s Ruskem?“ klade si otázku diplomat.

Rozvoj bilaterální spolupráce

Vládní zmocněnec dále vyzdvihuje oblasti, kde lze spatřit dobré perspektivy pro bilaterální spolupráci Ruska a Česka. Jedná se v první řadě o rozvoj kulturních vztahů i ekonomických styků. Jindrák nesouhlasí s častým argumentem odpůrců spolupráce, že obchod s Ruskem představuje pouze dvě a půl procenta obratu z celkového zahraničního obchodu či že firmy, pro které ruský trh představuje jediné odbytiště, by měly odbyt diverzifikovat. Diplomat poukazuje na to, že obchod s Ruskem je větší než se Španělskem nebo se Spojenými státy a že je nutné diverzifikovat export, „který je až nezdravě závislý na Německu“.

Součást české identity

Ačkoli Jindrák nesdílí představy o panslavismu, kterými často argumentují stoupenci dobrých vztahů s Ruskem, je podle něj nezpochybnitelné, že interakce s Ruskem měla významný formovací efekt na českou identitu. „Kontakty s Ruskem (ať už kladné, či záporné) zásadním způsobem spoluformovaly naši identitu, což našim vztahům s Ruskou federací dodává výjimečné citlivosti,“ poukazuje diplomat, který zmiňuje i kontroverze kolem pomníku maršála Koněva či památníků československých legionářů v Rusku. „Kontroverze je jaksi přirozenou součástí vztahů s blízkými lidmi. Řešením je však otevřený dialog, férová diskuse a vzájemný respekt, nikoli mlčení, obviňování a strašení,“ argumentuje zmocněnec.

Vůle většiny občanů

V neposlední řadě je Jindrák přesvědčen, že většina voličů si přeje mít solidní vztahy s Moskvou.
„Veliká část české veřejnosti, ať už si o Rusku myslí cokoli, má zájem o udržení, nebo dokonce posílení vztahů s Ruskem. Jak by k tomu přišli, kdybychom na budování diplomatických kontaktů rezignovali?“ klade si Jindrák otázku. Diplomat ale přiznal, že se české vztahy s Ruskem staly zajatcem vnitropolitického boje. Ti, kdo usilují o jejich rozvoj, jsou často obviňováni z toho, že jsou „proruští“. „Na otázku, ‚jednat s Ruskem, či nejednat?‘, mám tedy jednoznačnou odpověď: jednat! To ale vůbec neznamená, že jsem ‚proruský‘, ‚provýchodní‘ nebo naivní. Tato adjektiva fungují jako nálepky využívané především v našem vnitropolitickém boji, jehož se zahraniční politika – bohužel – stala rukojmím. Vůči Rusku nejsem nekritický,“ uzavírá Jindrák.

Rudolf Hruboň