Domácí

KOMENTÁŘ: Jsem soudní znalec, kdo je víc?

Soudní znalci jsou na jedné straně opomíjenou součástí společnosti, ale na druhé straně na výsledcích jejich práce závisí mnohdy miliardové hodnoty…

Každý systém je tak silný, resp. slabý, jak je slabý jeho nejslabší článek. V rámci soudního a správního systému státu hraje pozice soudního znalce významnou úlohu, když si jednotlivé orgány státu vyžadují znalecké posudky jako podklad pro svá rozhodnutí. Je však systémem dostatečně zajištěno, aby soudními znalci byly jmenovány opravdu kvalifikované osoby, které budou poskytovat dostatečně odborně zdatné výsledky své práce?

Zejména po roce 1989 se bohužel opakovaně přesvědčujeme, že tomu tak není. Vznikají znalecké posudky tendenčně ovlivňované, na základě kterých dochází k chybným rozhodnutím jak státních orgánů, tak soudů. Výsledkem jsou majetkové škody mnohdy obrovského rozsahu.

Vzpomeňme jen např. znalecké posudky nadhodnocující majetek určený pro zástavu za bankovní úvěry nebo na druhou stranu posudky, které zase podhodnocovaly hodnotu státního majetku určeného k privatizaci. V případě problémů se pak všichni odvolávají na to, že rozhodovali na základě znaleckých posudků – soudci, státní úředníci i politici. Většinou veřejnosti zcela neznámí lidé tak svou prací negativně ovlivnili životy mnoha jiných občanů a celé společnosti.

Lze většinou pouze spekulovat, že se v případě chybných posudků nejednalo často o omyly, ale záměrně zmanipulované materiály, za které tito lidé dostali zaplaceno od těch, v jejichž zájmu posudky vypracovali. Svým způsobem se nelze divit, že tomuto pokušení mnozí z nich podlehli, když nebezpečí případného postihu za špatně vypracovaný znalecký posudek je vzhledem k tomu, jaké škody mohou znalci způsobit, směšně nízké – trest odnětí svobody maximálně na dva roky nebo zákaz činnosti. Ale ruku na srdce – o kolika odsouzeních znalců za zmanipulované posudky jsme v posledních letech slyšeli?

Kde hledat příčiny tohoto stavu? Jednoznačně v nedostatečné pozornosti, kterou stát této oblasti věnuje. Jmenování soudních znalců se totiž stále řídí již téměř 49 (!) let starým zákonem O znalcích a tlumočnících č. 36/1967 Sb., který ani po mnoha novelizacích už samozřejmě nemůže dostatečně reflektovat současný stav. Vlastní jmenování znalců je pak roztříštěno mezi ministerstvo spravedlnosti a krajské soudy.

Neexistuje systém pravidelného přezkušování odborné způsobilosti soudních znalců a pak tedy znaleckou činnost vykonávají lidé, kteří již ztratili kontakt s vývojem v dané oblasti a dávno nemají přístup na specializovaná pracoviště, či za ně posudky vypracovávají načerno jejich bývalí kolegové. Právě takoví lidé, kteří si často uvědomují, že jsou již “za zenitem” jejich profesionální činnosti, bývají více ochotní se snížit k vypracování zmanipulovaných posudků, aby si tak alespoň před koncem své kariéry tzv. ještě “přišli na své”…

Řešením tohoto neblahého stavu by tedy měla být větší aktivita resortu, do jehož působnosti tato problematika patří, tzn. ministerstva spravedlnosti, ve prospěch vypracování zcela nového zákona, který by reflektoval současný stav a také zkušenosti z jiných zemí. V rámci toho by mělo být zavedeno pravidelné přezkušování znalců a také možnost jejich vyškrtnutí ze seznamu znalců, pokud prověřováním opakovaně neprojdou. Jedině tímto způsobem je možno postupně řady znalců vytřídit tak, aby aktivní znalci splňovali alespoň základní odborné požadavky na ně kladené.

Součástí změn musí být také přehodnocení výše odměn za znalecké posudky, které stanovuje opět ministerstvo spravedlnosti svou vyhláškou a které nejsou dostatečně motivační pro potřebné omlazování stavu soudních znalců, protože pro mnohé mladší odborníky jsou příliš nízké. Na druhé straně je potřeba také zpřísnit sankce za případně záměrně špatně vypracované posudky, aby to odradilo od nezákonného jednání alespoň některé z těch, kteří jsou k takovému jednání dnes svolní.

Napsáno pro Bigbloger.lidovky.cz

Rudolf Hruboň

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.