Domácí

KOMENTÁŘ: ODS – pěkná slupka bez obsahu aneb kam směřuje modrý pták…

V rámci rozbíhající se kampaně před podzimními volbami je dobré si připomenout vše podstatné, co souvisí s historií významných politických subjektů u nás v uplynulých letech. Občanská demokratická strana je jedno z politických uskupení, které významně ovlivnilo vývoj v naší zemi po roce 1989…

1991 – Naděje

ODS vznikla na ustavujícím kongresu v dubnu 1991 po rozpadu Občanského fóra. Na rozdíl od “reinkarnovaných” stran jako ČSSD a nebo KDU-ČSL se jednalo na první pohled o zcela nový, minulostí nezatížený a nezkompromitovaný politický subjekt. To bylo přesně to, co imponovalo velké části voličů, kteří vynesli ODS do vlád v letech 1992 a 1996. Sám si vzpomínám na obrovský billboard s portrétem Václava Klause v našem městě, který jakoby říkal, že volit někoho jiného by byla zrada ideálů tzv. sametové revoluce…

1997 – Tohle jsme nečekali

Po několika letech, kdy byla ODS u hlavního “vesla” vlády se ale ukázalo, že pouze teoretické fráze bývalých prognostiků prosperitu hospodářství nezajistí. Začal se hroutit bankovní sektor a v zájmu zachování základní makroekonomické stability země jsme museli dokonce sáhnout k takovým nestandardním krokům, jako byla dovozní depozita.

A k tomu vznikl první skandál ODS týkající se financování strany. Jména Lajos Bács a Radjiv M. Sinha se stala symbolem počínajícího vnitřního rozkladu strany, do níž vstoupilo mnoho členů ze zištných důvodů a která se čím dále tím více stávala rejdištěm lokálních kmotrů…

1998 – Zkompromitovaní

Na základě patové situace, která vznikla po předčasných volbách v roce 1998, kdy ani jedna z “vítězných” stran ČSSD a ODS nebyla schopna sestavit funkční vládu, se občanští demokraté, stále ještě v čele s již skandály poznamenaným Václavem Klausem, snížili k uzavření tzv. opoziční smlouvy, zajišťující podporu vlády ČSSD.

2002 – Tupolánek a spol.

Po rezignaci Václava Klause na post předsedy strany byl do jejího čela zvolen do té doby nepříliš známý Mirek Topolánek. Nastalo období tzv. “buranské politiky” předsedy “Tupolánka”, jak údajně překřtil tehdejšího lídra strany Václav Klaus. Nakonec byl Topolánek kvůli neudržitelnosti neurvalého veřejného vystupování svými vlastními spolustraníky donucen v dubnu 2010 rezignovat a nahradil jej Petr Nečas.

2010 – Nová naděje?

Ano, přesně tak se jevil nový předseda strany Petr Nečas v porovnání s jeho předchůdcem. Jako jeden z mála čelných politiků ODS se ho v té době ještě netýkaly žádné skandály a proto pro mnoho voličů znamenal naději na obnovu slušné pravicové politiky.

Bohužel, po 3 letech bylo vše jinak. Ukázalo se, že sice slušně vystupující, ale slabý Nečas se nechal ve vládě ovládat Miroslavem Kalouskem a v soukromí prostřednictvím milenky dokonce lidmi z podsvětí.

2014 – Zachraňme, co se dá

Po volebním debaklu na podzim 2013, kdy ODS dosáhla historicky nejhoršího výsledku 7,7% a byla ráda, že se vůbec dostala do parlamentu, byl do čela strany zvolen další “slušňák” Petr Fiala. Opět člověk na první pohled nevýrazný a slabý, který byl možná dobrým rektorem vysoké školy, ale je špatným politikem.

2016 – ?

V současnosti je ODS nesourodým slepencem. Na jedné straně političtí “dinosauři”, jako je zapšklá antikomunistka Miroslava Němcová a nebo “nefachčenko” Marek Benda. Na druhou stranu se v rámci strany snaží prosadit různí lokální politici, většinou opět se soukromými nebo lobbystickými zájmy v pozadí.

ODS je tak v současné době stranou personálně naprosto vyprázdněnou, s nejasnou vizí a bez jasného vedení, takový Titanic (jak bylo překřtěno jejich bývalé nabubřelé sídlo) bez lodivoda…

Napsáno pro Bigbloger.lidovky.cz

Rudolf Hruboň

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.