Po právě proběhlých volbách do Poslanecké sněmovny se ocitla Pirátská strana v nezáviděníhodné situaci. Přestože v rámci koalice s hnutím Starostové a nezávislí měli být tím silnějším členem, vykroužkováním je voliči připravili o 18 poslaneckých křesel.

Z favorita outsiderem

Přitom ještě na jaře tohoto roku se zdálo, že se Piráti mohou stát hegemonem voleb a jejich předseda Ivan Bartoš možná premiérem. Starostové se k nim přidružili vlastně z nouze, když zjistili, že v rámci druhé koalice Spolu by už vedle ODS, KDU-ČSL a TOP09 byli jen do počtu. Jenže Piráti nadšení z růstu voličských preferencí se přepočítali, když spoléhali na to, že se vývoj již nemůže změnit. Důsledně marketingově vedená kampaň koalice Spolu postupně získala navrch nad mdlou a nevýraznou kampaní PirStanu. Piráti se sice nyní snaží svůj neúspěch svalit na údajnou protikampaň hnutí ANO, ale měli by si nejprve zamést před vlastním prahem a přiznat, že předvolební kampaň prostě a jednoduše nezvládli.

Nepotřebná strana

Ještě s vidinou velkého volebního úspěchu Piráti pomýšleli také na silné zastoupení v budoucí vládě. Nyní, po volebním debaklu jsou vydáni na pospas svého koaličního partnera a hlavně jsou závislí na libovůli vítězné koalice Spolu. Zbylé vítězné strany je k většinovému vládnutí vlastně nepotřebují, neboť i bez Pirátů budou disponovat ve sněmovně pohodlnou většinou 104 hlasů. Starostové jako koaliční partner Pirátů sice zatím velkoryse prohlašují, že Piráty podpoří, ale je otázka jak “velkorysí” budou v tomto směru členové vítězné koalice Spolu. Hlavně ze strany TOP09 již nyní zaznívá kritika údajného zdržování jednání o vládě ze strany Pirátů.

Vládní dilema

Pro Piráty je současná situace velké dilema v tom, jak se zachovat. Mnozí členové Pirátské strany kritizují vedení za strategickou chybu přibrat do koalice Starosty, kteří se “po zádech” Pirátů dostali nezaslouženě nahoru, dokonce částečně za jejich peníze. Již nyní je jasné, že pokud se Piráti budou účastnit budoucí vlády, budou jen trpěným členem, kterého v případě potřeby ostatní kdykoliv překřičí. Naopak hrozí, že jejich ministři se mohou stát cílem kritiky zbylých vládních stran, protože jak již bylo řečeno, k vládní většině Piráty vlastně nepotřebují. V konečném důsledku budou ale také Piráti zodpovídat před veřejností za veškeré neúspěchy příští vládní garnitury.

Začátek konce

Pokud zvítězí touha několika jedinců po vládních postech nad strategií, kterou se doposud Piráti tak rádi zaklínali, bude to nepochybně znamenat začátek konce Pirátské strany na výsluní české politické scény. Straně totiž v tom případě hrozí rozkol a rozplynutí se mezi jiné strany, zejména mezi koaliční Starosty. Piráti budou vnímáni stále více jako nevýrazná strana se ztrácejícím vlivem na skutečné dění na politické scéně. Jejich voliči pochopí, že tento politický směr byl jen slepou uličkou a přikloní se postupně k jiným, standardním politickým směrům. Piráti se tak stanou opět jen marginální stranou s lokálním vlivem.

Rudolf Hruboň