Američtí vojáci v Afghánistánu; Foto: Army.mil / Wikimedia Commons

Američtí vojáci v Afghánistánu; Foto: Army.mil / Wikimedia Commons

Zahraniční

KOMENTÁŘ: V Afghánistánu opět selhal americký “vývoz demokracie”

Jak bylo oznámeno, Spojené státy podepíší mírovou dohodu s afghánským hnutím Tálibán. De facto tím přiznaly svou prohru. Ani za 18 let a přes drtivou lidskou a technologickou převahu se jim nepodařilo porazit afghánské mudžahedíny.

Původně jim šlo o Al-Káidu

Záminkou pro invazi do Afghánistánu byly útoky teroristů sítě Al-Káida na Světové obchodní centrum 11. září 2001. Již 7. října vyhlásil prezident Bush válku proti zemi, ve které se skrývali vedoucí představitelé Al-Káidy. Jako cíl invaze bylo stanoveno zajetí Usámy bin Ládina a dalších členů Al-Káidy, zničení islamistického režimu Tálibánu a nastolení prozápadního loutkového režimu. Tálibán byl v zájmu Američanů již od doby, kdy se mudžahedínové, které kdysi USA podporovaly v boji proti Sovětskému svazu, obrátili proti nim. Takzvaná Bushova doktrína určovala, že Spojené státy nebudou rozlišovat mezi teroristickými organizacemi a státy či vládami, které je budou ochraňovat.

Průběh války

Tálibán byl od 14. října 2001 ochotný jednat o vydání Usámy Bin Ládina, což ale George W. Bush odmítl. Spojené státy a Velká Británie zahájily leteckou bombardovací kampaň v koordinaci s pozemní ofenzívou. Koordinaci zajišťovaly především speciální síly států NATO. Agresorům se sice podařilo svrhnout vládu Tálibánu, kterému se ale v pozdějších letech podařilo opět nabrat síly. Kampaň byla oproti původním očekávaní méně úspěšná. Nedosáhla totiž cíle omezit působení Al-Kaidy. Od roku 2006 ohrožovala vojenské jednotky okupantů zvýšená aktivita povstalců z hnutí Tálibán a slabá loutková vláda s minimální kontrolou oblastí mimo hlavní město Kábul. Spojeným státům se postupně podařilo přinutit další závislé země, aby se podílely na vojenské okupaci Afghánistánu. Mezi těmito zeměmi je bohužel i Česká republika.

Válečné zločiny

Spojené státy začaly postupně se vzrůstající frustrací z neúspěšné války používat v Afghánistánu čím dále tím brutálnější metody a dopouštět se válečných zločinů. Závislé státy, zatažené Američany do konfliktu, se neodvažovaly USA kritizovat. Američané např. byli pod tíhou důkazů nuceni v roce 2009 přiznat, že používají munici s bílým fosforem. Podle Ženevských konvencí je použití bílého fosforu proti lidem zakázáno. Bílý fosfor je nebezpečnou chemickou zbraní, která způsobuje strašlivé popáleniny. Při útocích proti nepřátelským objektům došlo také k zasažení afghánských civilistů.

Vraždy civilistů

V roce 2010 prozradil whistleblower mezi vojáky, že skupina amerických vojáků, kteří si říkali Kill Team, zavraždila nejméně tři afghánské civilisty a části jejich těl pak sbírala jako trofeje. Pět vojáků obviněných z vraždy stanulo před vojenským soudem. Při sérii opakovaných útoků americké armády 3. října 2015 v Kundúzu na nemocnici, kterou provozuje organizace Lékaři bez hranic, zahynulo 42 lidí včetně lékařů a nemocničního personálu. Americká armáda útok označila údajně za kombinaci “neúmyslných lidských selhání, technických chyb a špatného postupu” a zahájila pouze kázeňské řízení s 16 vojáky. Z uniklých dokumentů dále vyplývá, že při náletech bezpilotních letounů v Afghánistánu tvořili civilisté přibližně 90% obětí.

Podcenění protivníka

Americká armáda ve své aroganci a přesvědčení o neporazitelnosti opět doplatila na podcenění protivníka. Stejně jako ve Vietnamu před 50 lety se po zuby ozbrojeným americkým zabijákům úspěšně postavili bojovníci Tálibánu, kteří mistrně využívali perfektní znalosti místního prostředí a podpory většiny obyvatelstva. Zvyšující se brutalita útoků okupačních vojsk a snaha o zastrašení afghánských obyvatel jen zvyšovala nenávist Afghánců proti jakýmkoliv zahraničním vojákům, vůči kterým tak docházelo i k sebevražedným útokům. Oběťmi těchto útoků se tak postupně logicky stali i čeští vojáci. Naše země se totiž ve své závislosti na Spojených státech nedokázala samostatně rozhodnout a opustit včas zbytečnou a prohranou válku.

Vývoz demokracie” opět selhal

Válka v Afghánistánu se stala dalším případem amerického neúspěchu při snaze o tzv. “vývoz demokracie”. Opět se ukázalo, že při budování zdravých a přátelských vztahů s různými zeměmi je v rámci mezinárodních vztahů potřeba respektovat místní a kulturní odlišnosti jednotlivých zemí. Vnucování organizace společnosti podle “jednoho jedině správného vzoru” dříve či později vždy selže. V případě Spojených států amerických však nejde o skutečnou snahu o zavádění demokracie, ale o snahu o získání kontroly nad světovými zásobami strategických surovin s cílem zajištění pohodlného života Američanů na úkor zbytku světa.

Zdroj: Wikipedia.org

Rudolf Hruboň