Předseda slovenské vlády Peter Pellegrini; Foto: Monika Haima Kováčová / Wikimedia Commons

Předseda slovenské vlády Peter Pellegrini; Foto: Monika Haima Kováčová / Wikimedia Commons

Zahraniční

Kosovo neuznáme, zní opětovně ze Slovenska

Slovensko podle premiéra Petera Pellegriniho nemění svůj odmítavý postoj k uznání Kosova, Bratislava nesouhlasí ani s transformací Kosovských bezpečnostních sil (KSF) v regulérní armádu. Pellegrini to řekl novinářům po schůzce se srbskou kolegyní Anou Brnabičovou.

Slovensko podporuje integritu Srbska

“Slovenská republika nadále podporuje teritoriální integritu Srbské republiky. Postoj Slovenska vůči jednostrannému vyhlášení nezávislosti Kosova se dlouhodobě nemění,” uvedl Pellegrini. Slovensko je jednou z mála zemí EU, které dosud neuznaly vyhlášení nezávislosti Kosova v roce 2008. Brnabičová, která do Bratislavy přijela z návštěvy Česka, za postoj Bratislavy v otázce Kosova vyjádřila na společné tiskové konferenci s Pellegrinim vděk. “Pro nás je tato záležitost citovou otázkou. Srbský národ nezapomene na váš principiální postoj,” řekla srbská premiérka.

Válka v Kosovu

Vznik Kosova jako samostatné republiky je jedním z výsledků rozpadu bývalé Jugoslávie a následné války na Balkáně. Albánci se v Kosovu historicky bouřili proti většinovým Srbům. V roce 1996 vznikla oficiálně albánská ozbrojená organizace Kosovská osvobozenecká armáda (UÇK), která postupně zahájila ozbrojený odpor. Nejprve prováděla teroristické útoky proti policejním stanicím, úřadům a institucím, poté sváděla i drobné potyčky se srbskými policejními jednotkami. Její financování probíhalo zejména prostřednictvím organizovaného zločinu v evropských zemích, zejména obchodu s drogami a „bílým masem“.

Roku 1997 vypukla v Kosovu občanská válka mezi UÇK a srbskými jednotkami. Srbská armáda zahájila vojenské akce, jejichž hlavním cílem bylo získání kontroly nad územími ovládanými UÇK, jež Kosovo etnicky čistila od nealbánského obyvatelstva. Albánci páchali etnické čistky na srbských rodinách, které žily uprostřed albánské většiny. Kosovská osvobozenecká armáda UÇK se postupně dostávala do popředí a z rozhodování o Kosovu vytlačovala umírněné představitele demokratických sil, v jejichž čele byla Demokratická liga Kosova pod vedením Ibrahima Rugovy. UÇK začala likvidovat i některé své oponenty uvnitř i vně své organizace, kteří nesouhlasili s jejím postupem.

Zásah NATO

V roce 1999 se rozhodla Severoatlantická aliance zasáhnout do vnitropolitického konfliktu mezi Albánci a Srby, když se postavila na stranu Albánců z důvodu toho, že Srbsko bylo podporováno ze strany Ruska. 24. března 1999 zahájila vojska NATO vzdušné údery proti Srbsku, které trvaly do 10. června 1999. Jde o válku, která byla vedena výlučně jako válka letecká a dostala název Operace Spojenecká síla. Tuto válku sice nejdříve schválila Rada bezpečnosti OSN, která situaci označila za hrozbu pro mezinárodní mír a bezpečnost v tamní oblasti, ale v důsledku veta ze strany Ruské federace a Číny nebyla schválena další rezoluce, která by dala zmocnění užít všech nezbytných prostředků. Šlo tedy o válku nelegální.

Jestliže při předcházejících bojích uprchlo do okolních zemí zhruba 150 tisíc Albánců, pak za 78 dní bombardování NATO činil počet uprchlíků hrozivých 800 tisíc Albánců a 100 tisíc Srbů.  9. června začalo stahování vojsk z Kosova a 10. června NATO ukončilo bombardování Jugoslávie. Vzápětí byla schválena rezoluce RB OSN, která umožnila vstup vojsk OSN na území Kosova. Přes intenzivní snahu administrativy amerického prezidenta Georga W. Bushe, nově zvoleného v roce 2001, se dodatečně neprokázaly důvody pro vedení války a tato je považována za válku nelegitimní.

Pod správou OSN a NATO

Od 12. června 1999 byla oblast na základě statusu chráněného rezolucí RB OSN č. 1244 spravována OSN a Kosovu byla v rezoluci přiznána autonomie v rámci Srbska, fakticky ale Srbsko ztratilo nad Kosovem kontrolu. Zdejší Albánci zde záhy vytvořili místní parlament, vládu, jakož i další nezávislé instituce. Ani po obsazení Kosova vojsky NATO a ustanovení Mise OSN v Kosovu (UNMIK) se situace v Kosovu nevyvíjela podle očekávání. Již v únoru roku 2000 dostala OSN zprávu, že Kosovský ochranný sbor (TKM) ilegálně zatýká občany, vede vyšetřování, prohlíží občany a zabavuje jim jmění, vynucuje ilegální daně a placenou ochranu, vyhání lidi z jejich majetků.

Pokračovaly etnické čistky vůči nealbáncům, násilí bylo použito i proti politickým oponentům z řad Albánců. Také docházelo k dalšímu vypalování srbských pravoslavných kostelů. Kosovský ochranný sbor též začal podněcovat, vyzbrojovat albánské separatisty v sousední Makedonii, posílal tam své velitele a dodával zbraně.

Nezávislost Kosova

Parlament autonomní oblasti vyhlásil dne 17. února 2008 nezávislost na Srbsku a prohlásil Kosovo za “demokratický, světský a multietnický stát”, oficiální orgány a představitelé Srbska však nezávislost odmítají uznat a považují oblast nadále za součást Srbska, postoj ostatních států není jednotný. Mezinárodní soudní dvůr v Haagu, poplatný postojům západních zemí, v červenci 2010 rozhodl, že jednostranné vyhlášení nezávislosti nebylo údajně porušením mezinárodního práva.

44 států dosud Kosovo neuznalo

K datu 31. ledna 2018 uznalo samostatnost Kosovské republiky 111 členských států OSN. K témuž datu 44 států odmítalo samostatnost uznat. Srbsko, jehož integrální součástí bylo toto území v letech 1912–1915, 1918–1941 a 1945–1999, je i nadále považuje za své území. Podle srbské ústavy z roku 2006 je Autonomní oblast Kosovo a Metochie nedělitelným státním územím Srbska.

Zdroj: Wikipedia.org

-rh-

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.