Společnost

Krvavé plody multikulturalismu

Francie a západní Evropa se stále nemohou vzpamatovat z teroristického útoku v Paříži… Je však překvapení na místě?

Ač se první příklady multikulturních pokusů o soužití lidí různých kultur datují už od časů pozdní antiky, největší problémy uplatňování této kulturní ideologie nadělalo až v minulém století. Některé západní země, jako Francie či Německo si začaly zadělávat na pozdější problémy velmi benevolentní imigrační politikou.

Evropa v té době již překonala následky války a migranti často pokrývali poptávku po levných pracovních silách tam, kde již zhýčkaní Evropané pracovat nechtěli. Bývalé koloniální velmoci si zase léčily špatné svědomí zvýhodněným přijímáním občanů svých bývalých držav.

Nebezpečí problémů vznikajících v souvislosti s asimilací imigrantů byly zlehčovány s nám již také známou nezodpovědnou naivní politikou “sluníčkářů”. Ač byla imigrace do západní Evropy ke konci 20. století již více regulována, populace přistěhovalců se v souvislosti s její vyšší fertilitou ve srovnání s původním obyvatelstvem dále zvyšovala.

Bohužel se poměrně brzy začalo ukazovat, že lidé přicházející do Evropy z jiných kulturních oblastí mají často velké problémy s přizpůsobením se životu v hostitelských zemích. S tím také souviselo chladné přijetí majoritní společností. Přistěhovalci tak zůstávali uzavřeni ve svých komunitách a začaly vznikat i národnostní ghetta v rámci velkých měst.

Ještě větší problémy nastaly jakmile začala dospívat další generace přistěhovalců, která se už narodila v Evropě, ale cítila, že jsou většinovou společností považováni za lidi druhé kategorie. Spolu s vysokou nezaměstnaností, která tyto komunity postihuje vyústily frustrace těchto lidí v první občanské nepokoje.

Již tehdy měly jednotlivé země zareagovat a situaci rázně řešit. Bohužel, nestalo se tak a problémy předávaly vlády jedna druhé jako horké brambory. Jenže problémy se většinou samy nevyřeší (jak naivně stále doufají “sluníčkáři”). Stejně jako špatně léčená nemoc se nyní tyto neřešené vředy společnosti vrací se stále větší silou.

Je naprosto nepochopitelné, že i v této situaci a po zkušenostech, které Evropa s migranty za posledních několik desítek let udělala, se stále ozývají hlasy významných západoevropských politiků, kteří migraci podporují a zhoršují tak situaci nejen ve svých zemích, ale nyní i v celé Evropské unii.

Můžeme být jedině rádi, že jsme díky tomu, že jsme žili v izolované zemi, tomuto nezdravému vývoji unikli a měli bychom dělat vše proto, aby tomu také tak zůstalo. V opačném případě by Evropa spěla v dlouhodobém horizontu jedině k zániku.

RH

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.