“Legionář zastřelil holku, protože mu odmítala ukojit jeho pud”, popisují zápisky legionáře zločiny čs. Legií v Rusku

Historie

“Legionář zastřelil holku, protože mu odmítala ukojit jeho pud”, popisují zápisky legionáře zločiny čs. Legií v Rusku

V těchto dnech byly vydány zápisky bývalého legionáře Jana Kouby pod názvem “Transsibiřská odysea: Po stopách legionáře Jana Kouby”, které popisují realisticky detaily kontroverzního působení tzv. Československých legií v Rusku v letech 1914-1920, jak bylo uvedeno např. v reportáži České televize (viz ZDE).

Historie čs. Legií

Československé legie je označení používané pro jednotky dobrovolnického zahraničního vojenského odboje Čechů a Slováků za první světové války (a ruské občanské války). Legie tvořili čeští a slovenští krajané žijící v zahraničí a bývalí vojáci rakousko-uherské armády, kteří se po zajetí armádami Dohody (Francie, Rusko, Velká Británie) rozhodli dobrovolně vstoupit do řad Legií a dezertovat k nepřátelským vojskům. Tím porušili jejich tehdejší vojenskou přísahu českému králi a rakousko-uherskému císaři.

Čs. legie v Rusku

Byly to dobrovolnické vojenské jednotky na ruském území v letech 1914–1920, jež bojovaly nejdříve proti rakousko-uherské armádě a Němcům na Ukrajině a poté za ruského cara spolu s Bílou armádou proti Rudé armádě. Od začátku roku 1918 docházelo k rozporům mezi vedením Legií a novou bolševickou vládou, která se snažila legie, jako cizí neoficiální armádu na území Ruska, dostat pod svou kontrolu. Rozpory vyústily postupně v ozbrojené incidenty. Legionáři začali být vnímání ruským obyvatelstvem jako nežádoucí a sílil tlak na jejich odchod ze země.

Na základě sílícího tlaku byli donuceni legionáři z Ruska odejít. Aby si zajistili cestu přes Vladivostok, rozhodli se obsadit Transsibiřskou magistrálu. Boje byly kruté, čs. vojáci zajaté bolševiky rozdělovali – Rusy někdy propouštěli, Maďary, Němce a čs. bolševiky, kteří proti Legiím bojovali, obvykle popravili. Ti, kteří byli zajati bez boje, byli drženi ve vězení do odjezdu Legií z daného místa a pak byli propuštěni. Vzhledem k Ženevským konvencím bylo už tehdy střílení zajatců válečným zločinem.

Plán na západní intervenci

Vlády spojeneckých států (Francie, Velké Británie, USA) plánovaly československé legionáře ponechat na Rusi a vytvořit z nich jádro intervenčních sil, které by zasáhly proti bolševismu. Plynulo to z toho, že Československé legie kontrolovaly podstatnou část Sibiře – konkrétně oblast okolo jižního Uralu – a byly jedinou dobře organizovanou silou v Rusku, jejíž velení podléhalo Francii. Posily spojenců, které do Vladivostoku dorazily, však byly pouze symbolické a z plánované intervence sešlo.

Zdroj: Wikipedia.org

-rh-

2 komentáře

  1. Čitatel says:

    Jako potomek legionáře zhnusen vaším účelovým překrucováním dějin a popliváním památky mého předka. Dobře víte, že legionáři se z Ruska od samého začátku snažili dostat a nemusel je nikdo vyhánět. Styďte se.

  2. Tomáš Milan says:

    Můj otec narukoval hned v 8/1914 a byl zraněn v bojich v Haliči a zůstala mu natrvalo ruská kulka v rameni. Z c.ak. armády byl propuštěn v r 1916 a dostal službu u finanční stráže.Po vzniku Československa a návratu legionářů ,byl přeložen na Podkarpatskou Rus,kde odsloužil pět let.Těsně před vypuknutím II. svět války se vrátil na rodnou Vrchovinu,kde postavil rodinný dům v kterém jsem se narodil,zemřel v r.1953.Otcův švagr zemřel v zajetí v Kokandu/1915/ nyníTadžikistan.Matčin strýc ve Slovinsku/1918/. Prezidenti lGottwald a Zápotocký oba c.a k. vojáci a stejně jako gen.Svoboda ,který po zajetí se stal ruským legionářem.

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.