Angela Merkelová a Recep Tayyip Erdogan; Foto: kremlin.ru / Wikimedia Commons

Angela Merkelová a Recep Tayyip Erdogan; Foto: kremlin.ru / Wikimedia Commons

Zahraniční

Merkelová se setkala s DIKTÁTOREM ERDOGANEM. Invaze do Sýrie je zapomenuta

Německá kancléřka Angela Merkelová přijela na návštěvu Turecka, kde se setkala s diktátorem Recepem Tayyipem Erdoganem, se kterým projednávala situaci v Sýrii. Merkelová přislíbila Turecku další peníze na podporu syrských utečenců.

O invazi Turecka do Sýrie nepadlo ani slovo

O nedávné vojenské invazi Turecka, člena Severoatlantické aliance, do severní Sýrie, se Merkelová vůbec nezmínila. V říjnu loňského roku napadlo Turecko Sýrii a vyhnalo desetitisíce tamních obyvatel ze svých domovů. Proturecké islamistické milice následně v těchto oblastech kradly, rabovaly a znásilňovaly (viz ZDE). To vše pod záminkou vytvoření tzv. “bezpečnostního pásma” a boje proti údajným kurdským “teroristům”. Západ na vojenský vpád do Sýrie reagoval pouze vlažně a vůči Erdoganově režimu nezavedl žádné sankce. NATO dokonce Erdogana podpořilo. Nyní je tedy definitivně vše zapomenuto a opětnému sbližování EU s tureckým diktátorským režimem nic nebrání v cestě.

Vměšování Turecka do situace v Lybii

Merkelová projednávala s Erdoganem také situaci v Libyi, kde Turecko nedávno vojensky intervenovalo ve prospěch tzv. mezinárodně uznávané libyjské vládě Faíze Sarrádže, která ale ovládá jen velmi malou část země. Počty vojáků však Turecko nikdy neoznámilo, ale podle některých zpráv už několik jejich vojáků v Libyi padlo. Proti Tripolisu bojuje Libyjská národní armáda v čele s polním maršálem Chalífou Haftarem. Erdogan uvedl, že je třeba zesílit tlak na “pučistu Haftara”, aby podpořil dokument přijatý v neděli na mezinárodní konferenci v Berlíně. Text, který má 55 bodů, požaduje mimo jiné návrat k politickému jednání o míru v Libyi.

Potlačování lidských práv v Turecku

Turecký režim v posledních letech vyhodil z práce řadu státních zaměstnanců, včetně učitelů, kvůli podezření z podpory neúspěšného vojenského převratu proti Erdoganovi v roce 2016 a jejich spolupráce s hnutím duchovního Fethullaha Gülena. Toho Ankara viní z dlouhodobé snahy svrhnout Erdoganovu vládu a Gülenovy příznivce, i jen domnělé, soudně stíhá. Tisíce jich skončily ve vězení a řada před represemi utekla, mimo jiné do Německa. Ani proti tomu Západ pokrytecky nijak výrazně neprotestuje. Nechce si totiž ohrozit vztahy s Tureckem, stále významným členem NATO, v rámci trvalého boje proti Rusku.

Rudolf Hruboň