Ilustrační foto: Pixabay.com

Ilustrační foto: Pixabay.com

Domácí

NA NEČINNOST SÚKL doplácejí pacienti. Dle jeho ředitelky je prý vše v pořádku

Státní ústav pro kontrolu léčiv (SÚKL) rozhoduje pomalu. A to nejen o cenách některých vzácných léků, ale i o tom, jestli je mohou pojišťovny vůbec proplácet. Uvedl to právník se specializací na zdravotnické právo Ondřej Dostál. Upozornil na to server Novinky (viz ZDE).

Nejistá léčba

Systém pro hrazení léčiv má podle něj i další vady a doplácejí na to i pacienti. „Velice často narážím na to, že některé léky nejsou hrazené pojišťovnami, ale přitom je potřebuje širší okruh nemocných, a tak se generují tisíce žádostí ze špitálů na revizní lékaře pojišťoven místo toho, aby to SÚKL schválil sám a rychle,“ popsal svou zkušenost Dostál. Pacienti jsou tak dlouho v nejistotě, jestli jim bude léčba proplacena. Při rozhodnutí o registraci vzácných léků se podle něj SÚKL často vymlouvá, že je řízení pomalé prý kvůli neaktivitě farmakologických společností nebo pojišťoven.

Prodlevy při revizi cen léků

Pojišťovny si naopak stěžují na velké prodlevy při revizi úhrad léků, která by mohla vést ke snížení ceny. Na překročení lhůt o více než 400 dnů upozornilo Právo v úterý v souvislosti s žádostí pojišťoven na revizi cen léků na roztroušenou sklerózu. Svaz zdravotních pojišťoven v žádosti upozornil na to, že “kvůli nečinnosti a prodlení ze strany SÚKL vydají pojišťovny každý měsíc navíc částku ve výši 34 milionů korun“. Podobně to vidí i Všeobecná zdravotní pojišťovna. Výhrady ke špatnému hospodaření SÚKL odmítá a tvrdí, že dříve prý rozhodnout nešlo.

Ve Sněmovně ředitelka kritiku odmítla

Zdravotní výbor Sněmovny ve středu řešil kritiku Státního ústavu pro kontrolu léčiv (SÚKL). Kvůli tomu se podle šesti pojišťoven z veřejného pojištění vydávají zbytečně stamiliony korun za drahé léky, které měly být ústavem v zákonné lhůtě zlevněny, ale nebyly. Šéfka SÚKL Irena Storová před poslanci tuto kritiku odmítla a trvala na tom, že lékový ústav je prý naopak mimořádně činný. Loni tak podle ní ušetřil údajně státu 3,5 miliardy korun. Výhrady k nepřiměřeně dlouhým řízením Storová také odmítla.

Zpracoval Rudolf Hruboň