Foto: repro Český rozhlas plus, Elekes Andor, OISV / Wikimedia Commons; Koláž: Národní Noviny

Foto: repro Český rozhlas plus, Elekes Andor, OISV / Wikimedia Commons; Koláž: Národní Noviny

Domácí

ODS: “Dobří kmotři se vracejí?”

V posledním roku jsme svědky pokusů některých “politických mrtvol” Občanské demokratické strany o návrat do politiky. Vzhledem k jejich “provařenosti” u české veřejnosti to může ODS spíše uškodit než pomoci.

Mirek Topolánek

Topolánek udělal v rámci svého členství v ODS závratnou kariéru. Postupně se vypracoval až do vedení strany a na post předsedy vlády. Již od začátku jeho veřejného působení se však čím dále tím více projevovaly negativní rysy jeho povahy. Neúspěšný podnikatel z Ostravy měl na první pohled tah na branku, ale často za cenu přehlížení jiných názorů a „válcování“ oponentů, a to i ve vlastní straně. S tím, jak měl větší moc, stával se „Tupolánek“, jak ho svého času přejmenoval bývalý prezident Klaus, stále více kontroverznější.

Problémy s Topolánkovým chováním vyvrcholily na jaře 2010, kdy ho jeho vlastní spolustraníci sesadili z postu vedení ODS, aby ho nahradil tehdy bezproblémový Petr Nečas. Topolánek odešel z politiky a nechal se zaměstnat jako manažer. Po určitou dobu nenasvědčovalo nic tomu, že by se chtěl do aktivní politiky vrátit. Až na začátku loňského roku náhle „prozřel“ a usoudil, že by byl tím pravým prezidentem pro tuto zem. Na radu marketingových poradců změnil image – měl se z něho stát v očích voličů „moudrý muž“, který je hoden voličské přízně.

Naštěstí paměť voličů nebyla zase tak krátká a i přes silnou mediální kampaň se Topolánkovi nepodařilo oslovit ani 5% voličů a skončil na 6. místě z 9 kandidátů. Jeho odtržení od reality vyvrcholilo prohlášením ve smyslu, že jeho údajný „úsměv a dobrá nálada voličům nestačila“. Po volbách to vypadalo, že o Topolánkovi už asi skutečně neuslyšíme, ale bohužel jeho potřeba se vyjadřovat k věcem veřejným trvá a tak nás zásobuje svými více či spíše méně podařenými tweety a v poslední době i videospoty, kde “Topol” vystupuje jako nepodařený moderátor.

Alexandr Vondra

Vondra se zkompromitoval hlavně v souvislosti s kauzou PromoPro. V lednu 2011 zveřejnilo ministerstvo financí, že má podezření, že se při zakázkách spojených s přípravou českého předsednictví v Radě EU ztrácely peníze, minimálně 500 milionů korun. Společností, která měla peníze neoprávněně získat, měla být společnost ProMoPro, která zajišťovala audiovizuální služby. Faktická zodpovědnost není jasně určená, ale z pozice místopředsedy vlády pro evropské záležitosti, kterým v té době byl, měl hospodaření v této souvislosti na starosti Alexandr Vondra. Ten však jakékoli své pochybení odmítal i po vytrvalém tlaku koaličních partnerů.

16. března 2011 bylo v této věci podáno trestní oznámení na neznámého pachatele. Některá média spekulovala, že původní kontrola, která kauzu odstartovala, byla pomsta Miroslava Kalouska za Vondrovo rozkrývání korupčních kauz na ministerstvu obrany. V červnu 2015 soud uložil trest sedmi jednatelům firem, které se na zakázce podílely, včetně společnosti ProMoPro, tři obviněné úředníky zprostil viny. Stát vyčíslil vzniklou škodu na 938 milionů korun, v řízení byla prokázána částka nejméně 327,5 milionu za činnosti, které nebyly provedeny nebo se zakázkou nesouvisely. Vondra v kauze vystupuje jako svědek. Rozsudek není pravomocný.

Ivan Langer

Ivan Langer lobboval pro lidi okolo později zavražděného podnikatele Františka Mrázka. V později zveřejněných odposleších byl jimi označován jako „Íčko“ a podle odposlechů se jim snažil dopomoci k získání úvěrů až tak, že jej museli samotní mafiáni trochu brzdit. Langer označil své chování za možná naivní, zdůvodnil ho údajným patriotismem při podpoře české firmy.

Langer za své chování čelil trestnímu oznámení pro podezření ze zneužití pravomoci veřejného činitele a z přijímání úplatku. Langer dříve přiznal, že lobboval za podnikatele Luďka Sekyru kvůli koupi stavební firmy Inženýrské a průmyslové stavby (IPS). Policie trestní oznámení ale neprošetřovala, neboť podle státního zastupitelství prý neobsahovalo skutečnosti, ze kterých by vyplývalo možné spáchání trestného činu. V září 2009 bývalý policejní vyšetřovatel Karel Tichý uvedl, že Mrázek počítal s Langerovou podporou i v případě prodeje firmy Setuza.

Langer nedovolil bývalému detektivovi protikorupční policie Karlu Tichému, aby veřejně promluvil o spisu Krakatice, který policie vedla o aktivitách podnikatele Františka Mrázka považovaného za bosse českého organizovaného zločinu. Tichý se na vyšetřování Mrázka podílel a chtěl se bránit nařčením, že údajně stojí za úniky informací ze spisu. Sám Langer ve spisu figuroval podobně jako další vlivní lidé české politické sféry, např. Vlastimil Tlustý nebo Miroslav Šlouf.

V roce 1999 se Ivan Langer podílel na založení soukromé vysoké školy CEVRO institut nabízející bakalářské studijní obory Veřejná správa a Politologie a mezinárodní vztahy. Odbornými garanty těchto oborů byli profesoři Dušan Hendrych a Miroslav Novák. V červnu 2008 informovaly Hospodářské noviny o tom, že Langrem řízené ministerstvo vnitra připravuje projekt, který může přinést mnohamilionový obchod organizaci CEVRO, kterou ministr Langer založil.

Začátkem roku 2009 měli podle ministra Langera vrcholoví úředníci studovat manažerský obor veřejná správa. Za studium jednoho úředníka by si škola podle předběžných odhadů mohla účtovat 160 tisíc korun. CEVRO byla jednou ze škol, které lukrativní zakázku mohly v údajně otevřeném výběrovém řízení získat. Spojitost CEVRO a projektu Ministerstva vnitra ani žádné pochybení či zneužití tedy nebylo prokázáno. CEVRO bylo původně založeno jako think tank pro ODS v roce 1999 a podílelo se i na volebních kampaní ODS.

V lednu 2011 vyšlo najevo, že v době, kdy byl Ivan Langer ministrem vnitra, získal lukrativní zakázku na praní policejních uniforem jeho známý, podnikatel Tomáš Paclík. Paclík tak za necelé tři roky utržil na ministerstvu 54 milionů korun. Firma, která prala uniformy, se jmenovala “Dočista” a vznikla dva měsíce před udělením veřejné zakázky a živnostenské oprávnění na praní prádla si zapsala dokonce až v den udělení zakázky. Také si pronajala podezřele levně objekt kolínských prádelen. Na celou kauzu ukázal audit, který nechal vypracovat Radek John v době, kdy byl ministrem vnitra.

Rudolf Hruboň

 

KOMENTÁŘE