Tomáš Petříček, Mike Pompeo; Reprofoto: YouTube.com

Tomáš Petříček, Mike Pompeo; Reprofoto: YouTube.com

Domácí

POSLUŠNOST: Ministr Petříček si jel do USA pro “noty”

Ministr zahraničí Tomáš Petříček dosáhl asi největšího úspěchu jeho krátké vrcholné kariéry. Odjel na návštěvu Spojených států, kde se již setkal s ministrem zahraničí Mike Pompeem a má se setkat i s prezidentem Donaldem Trumpem.

Překvapivý náhradník

Petříčka před jeho jmenováním do funkce ministra zahraničí znal asi jen málokdo mimo jeho mateřskou ČSSD. Nevýrazný, bez vlastních názorů, poplatný obecně podporované politice se prosadil až jako náhradník za Miroslava Pocheho, který byl nepřijatelný pro prezidenta Miloše Zemana. Petříčkova neznámost byla v tu chvíli jeho výhodou, neboť díky tomu proti jeho jmenování neměl nikdo zásadní výhrady. Vědělo se sice o jeho názorovém souznění s Pochem, neboť byl jeho poradcem, ale všichni věřili, že využije možnosti, aby konečně politicky “dospěl” a projevil své vlastní, nezávislé názory.

Pocheho loutka

Bohužel, ukázalo se, že Petříčkova závislost je větší, než se čekalo. Nejenže Pocheho, asi “na oplátku”, ihned po svém jmenování Petříček zaměstnal jako poradce, ale začal jednat zcela v duchu jeho názorů. Dokonce se zdá, že chce svého “učitele” překonat. Petříček při prezentaci svých postojů brzy ukázal, kde jsou jeho hranice, že nedokáže a nemá na to, aby překročil svůj stín kariérního diplomata, který jen plní pokyny nadřízených.

Člověk bez názoru

Petříček nedokáže formulovat jasně a srozumitelně nějaké vlastní, originální názory. Jeho mluva je jazykem evropských úředníků. Bezobsažná, plná opakovaných a již zprofanovaných frází. Navíc má pochybnou potřebu rychle a bezmyšlenkovitě přebírat názory a prohlášení zástupců jiných, těch “správných” zemí. Když Spojené státy nebo Evropská unie vydá nějaké prohlášení, Petříček je první (a nebo jeden z prvních), kteří ihned dané prohlášení papouškují s tím, že je to údajně stanovisko České republiky. Teprve při výraznějším odporu rychle couvá a koriguje.

Odměna z USA

Není divu, že Američané využili této Petříčkovy nesamostatnosti a “odměnili” jej za jeho loajalitu k nim nezvykle rychlým pozváním do Washingtonu. Je přece potřeba Petříčka utvrdit ve správnosti jeho postojů a povzbudit ho v jeho “misi”. Takový nesamostatný a svým způsobem nedospělý člověk jako Tomáš Petříček dokáže být vděčný a bude jim sloužit lépe než tajný agent. Američané s takovou “motivací” mají po celém světě spoustu zkušeností. Typická politika “cukru a biče” stále zabírá. V současné době “cukr” pro lidi jako Petříček a “bič” pro několik statečných, jako např. prezidenta Venezuely Nicoláse Madura.

Rudolf Hruboň