Rudolf Bělohoubek zemřel v roce 2009; Foto: Paměť národa

Rudolf Bělohoubek zemřel v roce 2009; Foto: Paměť národa

Historie

VZPOMÍNKY: Vlasovci mu zabili rodiče. Viděl to na vlastní oči

Rudolf Bělohoubek na konec války vzpomínal vždy jinak než většina lidí – znamenal pro něj nejstrašnější vzpomínku. 7. května 1945 vesničané z Vráže a Loděnice na Berounsku zbili jeho rodiče. A pak vyhecovali dva Vlasovce, aby je zastřelili. Jeho vzpomínky zaznamenal projekt Paměť národa (viz ZDE).

Touha po pomstě

Bělohoubkův otec Rudolf byl listonoš a matka Růžena Schuldesová patřila k německé menšině z Přísečnice na Chomutovsku. Rodina se často stěhovala – Rudolf mladší se narodil v roce 1933 a do svých šesti let stihl bydlet na šesti různých místech, než se Bělohoubkovi usadili v Loděnici u Berouna. Ve vesnici vypuklo pátého května roku 1945 povstání a oba rodiče zadrželi příslušníci revolučních gard. Rudolf o nich mluvil jako o rabovacích gardách. Podle některých historiků došlo k zadržení rodičů kvůli profesi Bělohoubka staršího – jako pošťákovi se mu do rukou dostaly udavačské dopisy, jež putovaly na pražské gestapo. Znal proto jména místních konfidentů, kteří se pak v květnových dnech přidali k revolučním gardám a povzbuzovali k zavraždění Bělohoubka. Chtěli se tak zbavit svědků.

Osudného 7. května

Sedmého května Ruda bloumal po okolí vesnice, došel do centra Loděnice a spatřil dav. Mezi lidmi uviděl i své zbité rodiče, které revoluční garda vyváděla z budovy staré školy. Spolu s nimi vedla i dvě smíšené česko-německé rodiny Langeovy a Vašíčkovy, matku s dcerou Šináglovy a čtyři Němce, které Ruda neznal. Dvanáctiletý chlapec se k vroucímu davu připojil, vzal své rodiče za ruku a klopýtal vedle nich v čele toho procesí. Průvod prošel Vráží a dav se rozrostl. Se zbitými zadrženými došli lidé až k lesíku za vesnicí na místo, kterému se od nepaměti říká U zabitého. Tam se ukázali i dva Vlasovci a loděničtí a vrážští občané na ně křičeli, ať všechny zadržené Němce na místě zastřelí.

Vlasovci ochotnými katy

„Tak jsem je doprovázel, šel jsem vedle nich, tam hlouček lidí, vřava a potom začaly různé napadačky, ale to začalo, jen co vyšli do ulice. Já jsem je doprovázel celou cestu až na místo. Oni je postavili do řady, ‚bum bum bum‘ a bylo hotovo. A povídá ta jedna ženská: ,To je také Němec, zastřelte ho.‘ Ale která to byla, nevím,“ řekl Bělohoubek v roce 2008 dokumentaristům. Malý Rudolf unikl smrti jen o vlásek, při střílení se utrhl z davu a utekl. Všechny dospělé Němce i jejich české druhy ale zavraždili. O tom, co se stalo U zabitého, svým mladším sourozencům neřekl. „Pak jsem se sebral a šel jsem domů, ostatkům jsem nevěnoval vůbec žádnou pozornost, jako když se nic nestalo. Ale až po letech a letech letoucích člověku došlo, co se vůbec stalo, to jsem ani ségře, ani bráchovi neříkal, co se stalo,“ přiznal v rozhovoru s dokumentaristy.

Rudolf Hruboň