Zničené německé tanky u Kurska; Foto: Wikimedia Commons

Zničené německé tanky u Kurska; Foto: Wikimedia Commons

Historie

HISTORIE: Bitva u Kurska byla největším střetem tanků v historii

Bitva v Kurském oblouku představuje jednu z nejvýznamnějších bitev druhé světové války na východní frontě. Před 76 lety, 23. srpna 1943, skončila tato největší tanková bitva historie vítězstvím Rudé armády nad nacistickým Německem.

Situace na frontě v roce 1943

Situace třetí říše v roce 1943 začínala být kritická. Bylo evidentní, že její vojska upadají na všech frontách do defenzívy a že čas je jí stále horším nepřítelem. Hitler oprávněně podezříval Spojence, že spolu navzájem konzultují svůj další postup a že další úder provedou společně. Jelikož mu představa souběžného zahájení angloamerické ofenzivy ve Středomoří a sovětské na východní frontě nepřipadala zrovna lákavá, rozhodl se zaútočit sám a alespoň jednoho z nepřátel poškodit do té míry, že nebude schopen své akce zahájit. Pro svůj plán logicky zvolil východní frontu, kterou se Mansteinovi podařilo po porážce u Stalingradu stabilizovat a která dle jeho názoru jediná slibovala možnost úspěšné akce takovéhoto rozsahu.

Bitva

Předběžné německé akce byly zahájeny 4. července 1943 odpoledne 4. tankovou armádou. Akce byla úspěšná, ale téměř čtvrtina brigády Pantherů musela být vyřazena pro technické obtíže. Vlastní útok začal 5. července ve 4:30 ráno. Sovětské zdroje udávají, že těsně před zahájením německého útoku provedlo dělostřelectvo Rudé armády na základě informací od několika přeběhlíků o plánovaném začátku ofenzívy zdařilý mohutný dělostřelecký přepad, který způsobil německým úderným jednotkám těžké ztráty. Brzy bylo Němcům zřejmé, že plán akce nebude možno splnit tak rychle, jak bylo očekáváno.

6. července začalo být německé skupině armád Střed zřejmé, že asi nebude schopna splnit své úkoly. Skupina armád Jih zatím pokračovala v postupu, ale její zpoždění rostlo a nepřítel začal proti ní nasazovat zálohy. Projevil se nedostatek zejména pěchoty, která by zajišťovala týl a křídla postupujících tankových klínů. 12. července vydal Hitler rozkaz povolující nasazení pěších záloh, aby operaci urychlil, avšak jednak již bylo pozdě, jednak začalo být zřejmé, že německé síly budou mít úplně jiné starosti, neboť Rudá armáda zahájila protiúder – operaci Kutuzov.

Maršál Žukov si prohlíží ukořistěný německý tank Tiger; Foto: Wikimedia Commons

V průběhu srpna pak provedla Rudá armáda generální protiútok v Kurském a Orelském oblouku i Doněcké oblasti, který vrhl obě německé skupiny armád zpět. Rudá armáda získala zpět všechno území, ztracené během německé ofenzívy, a 5. srpna současně dobyla dva nejdůležitější opěrné body Wehrmachtu, Orel a Bělgorod, čímž byl umožněn její další bleskový postup až k Dněpru. Německou stranu hodně poškodila chyba Mansteina, který zřejmě žil i nadále v iluzích ohledně sil nepřítele a nepřipravil svou skupinu armád na ústup, což vedlo ke ztrátě značného množství cenného materiálu.

Definitivní obrat ve válce

Ačkoliv ztráty Rudé armády byly mnohem větší než na německé straně, jednalo se z pohledu Německa o velký neúspěch, který definitivně odsoudil Třetí říši k porážce, neboť ta nebyla schopna nahradit utrpěné ztráty a definitivně ztratila strategickou iniciativu na celé východní frontě. Pro Rudou armádu byla naopak bitva u Kurska poslední velkou obrannou operací, ve zbývajících necelých dvou letech války již jen útočila a její postup vpřed se zastavil až v Berlíně a Praze. Toto Hitlerovo dobrodružství u Kurska stálo Hitlera asi 203.000 vojáků a 720 tanků. Historici považují bitvu u Kurska spolu s bitvou o Stalingrad za rozhodující bitvy Velké vlastenecké války.

Zdroj: Wikipedia.org

Rudolf Hruboň