Vylodění spojenců na pláži "Omaha" v Normandii v roce 1944; Foto: Národní správa archivů a záznamů / Wikimedia Commons

Vylodění spojenců na pláži "Omaha" v Normandii v roce 1944; Foto: Národní správa archivů a záznamů / Wikimedia Commons

Historie

HISTORIE: S vyloděním v Normandii v roce 1944 spojenci vyčkávali

6. června 1944 došlo k vylodění spojeneckých vojsk v Normandii, čímž se zúčastněné státy konečně zapojily do války proti nacistickému Německu. K vylodění došlo po dlouhých letech vyčkávání, zda se Němcům podaří zničit Sovětský svaz.

Historická situace

V první polovině roku 1944 již bylo zcela evidentní, že Sovětský svaz a jeho Rudá armáda převzala ve válce s nacistickým Německem iniciativu a Německo bude dříve či později poraženo. Západní státy si uvědomily, že Rudá armáda může takto osvobodit od nacistů celou Evropu a obávaly se, aby se všechny evropské státy nedostaly pod vliv komunistického Sovětského svazu a aby tak nevyrostla hlavně Spojeným státům americkým velmocenská konkurence. Z tohoto důvodu se po létech vyčkávání spojenci konečně rozhodli pro uskutečnění vylodění západních vojsk v Evropě, aby se jim podařilo obsadit alespoň část Evropy.

Chaotické plánování

Původní termín vybraný pro vylodění byl stanoven na 5. května. Vzhledem k chaotickému plánování akce, když generál Eisenhower přidal k vyloďovacímu vojsku další tři divize, vznikl nedostatek plavidel a plánované datum vylodění muselo být posunuto o celý měsíc. Začátkem června se ale znatelně zhoršilo počasí, což nutilo k posunutí termínu zejména kvůli vysokým vlnám a vlnobití na vyloďovacích plážích a nemožnosti v takových podmínkách nasadit parašutisty a letectvo. Zásadní posunutí data vylodění na červenec by ale znamenalo hrozbu, že se dříve nebo později informace o přípravě útoku dostanou do rukou nepříteli a místo vylodění bude prozrazeno, čímž by došlo ke ztrátě momentu překvapení. Vzhledem k rozsahu operace na území Spojeného království byli vojáci rozmístěni v mnoha táborech, kde čekali na nalodění a reálně hrozilo nebezpečí prozrazení. Vylodění bylo naplánováno na dobu úplňku také kvůli letectvu a hlavně kvůli vysokému přílivu.

Vylodění

Na operační poradě u vrchního velitele Spojeneckých expedičních sil Dwighta D. Eisenhowera dne 5. června se řešila otázka, zda se vojáci vrátí zpět do svých táborů a nebo bude již započatá operace pokračovat. Generálové navrhovali, aby se v invazi pokračovalo i přes špatné meteorologické podmínky. Nahrávalo jim také to, že Němci na druhé straně kanálu nepředpokládali, že se Spojenci pustí do invaze v takto nepříznivém počasí, a tak si část velitelů německé armády vzala volno a odjela ke svým rodinám nebo na dovolené. Nakonec byla operace odložena pouze o 24 hodin na 6. června.

Pláže situované severním směrem k Britským ostrovům, na kterých se Spojenci vylodili, dostaly krycí jména, znějící (od západu k východu): Utah, Omaha, Gold, Juno a Sword. První dvě pláže tvořily sektor americké 1. armády, zbývající tři patřily do britského sektoru 2. armády (Juno byla kanadská). Německé jednotky byly posléze zatlačeny od pláží a přinuceny k ústupu směrem na jih a východ. Veliká část z nich však byla zničena, a to buďto díky nepřetržitým útokům spojeneckého letectva, nebo díky Hitlerově sveřeposti (jednotky nedostaly zavčas povolení k ústupu). Největší boje probíhaly na pláži s krycím jménem Omaha v operačním pásmu 1. americké armády generálporučíka Omara Bradleyho, kde byly velmi strmé břehy a pláž byla velmi dobře kryta křížovou palbou z mnoha kulometů a děl. I přes značné ztráty a počáteční chaos ve velení invazních vojsk byla i tato pláž večer 6. června zajištěna a dobyta.

Boj o přežití

Samotné vylodění bylo úspěšné, ale nyní bylo nutné prorazit z Normandie, osvobodit Bretaň a následně postupovat do vnitrozemí, směrem k Paříži. Aby toho Spojenci dosáhli, rozhodl se generál Eisenhower rozdělit Normandii do dvou sektorů: britského a kanadského na východě a amerického na západě. Šlo o to, aby Britové a Kanaďané na východě vázali německé tankové divize, které se přemisťovaly z Pas-de-Calais, zatímco Američané na západě obsadí poloostrov Cotentin s přístavním městem Cherbourg a prorazí do Bretaně. Dalším důležitým strategickým cílem se stalo město Caen v britském sektoru. Jako největší Normandské město bylo Caen důležitou strategickou křižovatkou v oblasti. Němci však ve městě a jeho okolí drželi až osm pancéřových divizí a sedm pěších divizí, a tak se stalo, že i když mělo být Caen dobyto už 6. června, protáhly se boje o město na dlouhé dva měsíce. Američané však nyní měli volné ruce a mohli se pokusit o průlom z Normandie.

Konečný průlom

Boje probíhaly v obou sektorech velmi tvrdě. Všechny britské pokusy dobýt Caen ztroskotaly a Cherbourg padl do amerických rukou až 27. června. Na konci června bylo již v Normandii přes 875 000 spojeneckých vojáků, mnozí velitelé se však obávali, že se plánovaná operace nerozvíjí dostatečně rychle. Na počátku července byly invazní jednotky jen 24 km od pobřeží, což v praxi znamenalo, že dobyli pouze pětinu plánovaného území.

Během druhého červencového týdne se zdálo, že došlo k patové situaci. Dne 10. července vydal polní maršál Montgomery rozkaz k průlomu z Normandie. Jednalo se o Operaci Cobra v americkém sektoru a operaci Goodwood v britském sektoru. Operace Goodwood začala 18. července. Britové však narazili na neobyčejně silný odpor u hřebenu Bourgébus. Silné deště poté útok zcela zastavily. Zdálo se, že ofenzíva ztroskotala. Poté, co 19. července padlo město Saint-Lô, mohl i americký generál Bradley zahájit svoji ofenzívu na západě, Operaci Cobra. Ačkoliv nezačala vůbec dobře, brzy 31. července Američané dobyli město Avranches a jeho důležitý most. Nově příchozí generál Patton se svoji 3. armádou most využil a pronikl do Bretaně. Průlom z Normandie se tedy nakonec vydařil. 3. srpna se ještě Němci pokusili vrazit mezi americké armády klín v okolí města Mortain a zastavit spojenecký postup. Útok však ztroskotal a Spojenci vytrvale postupovali do vnitrozemí.

Obrovská přesila spojenců

Západní spojenci měli nad německými vojsky obrovskou personální převahu. Celkem se na straně spojenců zúčastnilo operace 1.452.000 vojáků, kterým čelila německá vojska v síle pouze 380.000 mužů. Vzhledem k pomalému průběhu akce a postupu do vnitrozemí je tedy překvapující a zřejmé, že celé vylodění nebylo dobře naplánováno a řízeno. Docházelo k neplánovaným a chaotickým rozhodnutím, která měla často zabránit úplnému fiasku a zatlačení spojeneckých vojsk zpátky do moře (hlavně v počátcích vylodění). Při postupu do vnitrozemí západní spojenci evidentně podcenili sílu a válečnický um německých vojsk, která byla schopna se účinně bránit proti jejich několikanásobné přesile.

Zdroj: Wikipedia.org

Rudolf Hruboň