Tento víkend uplynul již rok od začátku protestů nespokojených francouzských občanů proti vládě a zejména pro prezidentu Emmanuelu Macronovi.

Jak to všechno začalo

V sobotu 17. listopadu 2018 se po celé Francii sešlo přes 300 tisíc lidí, kteří vyjádřili poprvé masový protest proti vládě a prezidentovi. Jako identifikační prvek si zvolili žluté bezpečnostní vesty. I když není jasné, který konkrétní oblázek odstartoval tuto lavinu, obecný konsenzus ukazuje na nový letní limit rychlosti 80 km/h, který byl údajně uznán za účelem snížení emisí uhlíku a boje proti změně klimatu. Poté následovala „eko-daň“. Ať už tato opatření měla či neměla jako postranní motiv naplnění prázdné francouzské státní pokladny, lidé nic z toho neměli. Naopak.

Následovaly represe

Vláda zareagovala tvrdými policejními protiakcemi. Evidentní excesy a projevy policejní brutality, kdy byly lidem vystřelovány oka a někteří byli mrzačeni, jsou nyní státem tolerovány. Protesty se proto staly postupně částečně násilnými, když demonstrující odpovídali na policejní násilí stejným způsobem. To vložilo “argumenty” opravňující policejní brutalitu do úst vládním politikům a spřízněným mainstreamovým médiím.

Zatýkání, stíhání, věznění

Přesné počty je obtížné dosáhnout, ale francouzská média odhadují, že za poslední rok bylo zadrženo policií více než 10 000 lidí. Přibližně 3 000 bylo stíháno a více než 400 odsouzeno k vězení. Krveprolití na ulici bylo také skutečné: v průběhu protestů zahynulo 11 lidí a více než 500 bylo zraněno, z nich 23 ztratilo oko. Snad nejslavnější z nich je Jérôme Rodrigues, instalatér, který věří, že na něj policie ten den úmyslně zacílila. Rodrigues nosí protetické oko a říká, že bojuje se strachem o svou bezpečnost, ale pokud by se mohl věci vrátit zpět, udělal by to znovu.

Téměř revoluce

Během prvního měsíce protestů se bezpečnostní jednotky obávaly toho, že pokud by protestující napadli Elysejský palác, sídlo prezidenta, nebyly by schopny jej ubránit. Uvedl to člen speciální policejní jednotky specializující se na zvládání davu, který se představil pouze jako Stéphane. Žluté vesty ale palác nenapadly a nenáviděný Macron zůstává prezidentem. Ačkoli se od té doby zavázal k daňovým úlevám, jednorázovým bonusům a dotacím, zůstává rozhodnut odmítnout požadavky Žlutých vest na systémové reformy. Zatímco protestující už nikdy nedosáhli původního počtu 300 000, pořád se každou sobotu objevují. Protesty si také vybírají daň v policii, když rostoucí počet sebevražd policistů vedl v říjnu k protestnímu pochodu.

Rudolf Hruboň